Přihlášení:

Registrace

Přemístění sídla společnosti do zahraničí: novela českého právního předpisu

Ve smlouvě o ES je upraven princip svobody usazování jak pro fyzické tak pro právnické osoby, a to pro oba subjekty stejným způsobem. Praktické uplatnění této svobody u právnických osob může být v některých případech komplikovanější kvůli různorodosti národních předpisů, a to především pokud se jedná o přemístění sídla společnosti do zahraničí.

Nejpodstatnější problémy vznikají v důsledku rozdílnosti právních úprav členských států týkajících se hraničních určovatelů, na základě kterých se vymezí právní řád, jimž se bude právní úprava subjektu řídit. Tyto hraniční určovatelé vycházejí:

  • z teorie skutečného sídla; nebo
  • z inkorporační teorie.

Státy, které se kloní k první z uvedených teorií, tedy k teorii skutečného sídla, při určování právního řádu, jimž se řídí právnické osoby, vycházejí ze skutečného místa, ve kterém je vykonávána správa společnosti. Aplikují tedy právní předpisy státu, ve kterém je umístěno skutečné sídlo společnosti a kde společnost fakticky vykonává svou činnost. Naopak státy uplatňující inkorporační teorii aplikují právní předpisy státu, ve kterém společnost vznikla, a to bez ohledu na skutečné místo, kde je vykonávána faktická činnost a správa společnosti. V České republice je aplikována inkorporační teorie s určitými odlišnostmi, o kterých bude podrobněji pojednáno níže, což vedlo k vytvoření hybridního systému.

Vrátíme-li se k hraničním určovatelům v obecné rovině, v inkorporační teorii nemá přemístění sídla vliv na změnu právních předpisů aplikovaných na společnost. V tomto případě se tedy budou nadále aplikovat právní předpisy státu, ve kterém společnost vznikla. Situace se však komplikuje při přemístění sídla z nebo do státu, který se kloní k teorii skutečného sídla. V takovém případě totiž přemístění sídla způsobí zpřetrhání vazby na stát, ve kterém společnost vznikla. Tento stát by v absolutní rovině neměl dále takovou společnost považovat za existující. Naopak v případě přemístění sídla společnosti do státu aplikujícího teorii skutečného sídla, pak takové přemístění bude mít za následek regulaci společnosti právním řádem státu, kde je umístěno nové sídlo společnosti.

Judikatura Soudního dvoru EU se zatím nevymezila vůči aplikaci jednoho či druhého hraničního určovatele, naopak na tomto poli ponechala jednotlivým státům maximální volnost. Tento přístup Soudního dvora však měl za následek nevyužití příležitosti ze strany Soudního dvora stanovit principy, které by vedly k harmonizaci právních úprav členských států. Mezi jednotlivými soudními výroky stojí především za zmínku Rozhodnutí Cartesio z roku 2008 (věc C-210/06), které potvrdilo volnost členských států při vnitrostátní právní úpravě záležitostí spojených s existencí a zánikem společností.

Co se týče české právní úpravy, přeshraniční přemístění sídla společnosti upravuje článek 26 Obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991). Tento článek stanoví podmínky, který musí být splněny, aby došlo k platnému přemístění sídla společnosti ze zahraničí do České republiky. Jedná se o následující podmínky:

  • přemístění sídla je předpokládáno mezinárodními smlouvami, které byly ratifikovány ze strany České republiky a ze strany zúčastněného státu; nebo
  • přemístění sídla je předpokládáno komunitárním právem; nebo
  • přemístění sídla splňuje podmínky stanovené zvláštní interním zákonem státu.

Především ohledně třetího bodu je nezbytné zmínit zákon o přeměnách obchodních společností a družstev: zákon č. 125/2008 Sb. Tento zákon stanoví principy a způsoby uskutečnění přeshraničního přemístění sídla společnosti z nebo do České republiky. I přes to, že tento zákon nabyl účinnosti roce 2008, jeho části definující principy a způsoby přemístění sídla zahraniční společnosti do České republiky vstoupily v účinnost od 1.1.2012. Možnost přemístit sídlo společnosti byla předpokládána pouze teoreticky a teprve od ledna 2012 je možné sídlo přemístit reálně.

Zákon č. 125/2008 o přeměnách obchodních společností a družstev v § 384a stanovil:

  • že zahraniční společnost může přemístit své sídlo do České republiky, aniž by došlo k jejímu zániku a vzniku nové právnické osoby, nezakazují-li to právní předpisy členského státu, v němž má sídlo, ani právní předpisy státu, kterým se řídí její vnitřní právní poměry;
  • že v případě, pokud společnost při přemístění sídla změní svou právní formu na českou společnost, budou se po změně právní formy řídit i její vnitřní právní poměry českým právním řádem.

Pokud jde o povinnosti zapsat přemístění sídla společnosti ze zahraničí, jsou podmínky a formality požadované při zápisu téměř shodné s nezbytnými povinnostmi pro zápis přeměny české společnosti na základě českého práva (např. přeměna akciové společnosti na společnost s ručením omezeným).

Omezení přemístění sídla je upravené v čl. 384c předmětného zákona, který stanoví zákaz přemístění sídla společnosti do České republiky v případě, je-li společnost v likvidaci nebo bylo vůči ní zahájeno insolvenční řízení nebo obdobné řízení v jakémkoliv členském státě.

Přemístění sídla zahraniční společnosti do České republiky se stává účinným dnem zápisu změny do obchodního rejstříku vedeného u příslušného soudu v České republice. Zápisu musí předcházet vyhotovení projektu přemístění sídla, vyhotovení notářského zápisu a znaleckého posudku odhadujícího jmění společnosti, která přemisťuje své sídlo. Znalecký posudek musí být vypracován znalcem, který je za tímto účelem stanoven soudem. Další požadavky jsou obdobné s požadavky při prvním zápisu nově vznikající české společnosti nebo družstva do obchodního rejstříku. Zákon podrobně stanoví podrobný obsah a formu dokumentů, které musí být při zápisu předloženy (např. notářský zápis).

Závěrem uvádíme, že český příklad ukazuje, že i přes chybějící harmonizaci právních předpisů ze strany EU, je možné zajistit komplexní právní úpravu odstraňující právní nejistotu a alespoň některé interpretační pochybnosti spojené s přemístěním sídla společnosti ze zahraničí.

19.07.2012

Zpět