Přihlášení:

Registrace

Nový občanský zákoník

Dne 08.06.2011 Parlament České republiky schválil v prvním čtení vládní návrh nového občanského zákoníku, zákona o obchodních korporacích a zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním.

Jedná se tedy o ucelenou rekodifikaci norem českého práva soukromého a procesního, vedenou zejména snahou hmotně sjednotit v jediném zákoníku normy, které se dnes nacházejí v textech různých zákonů (Občanský zákoník, Obchodní zákoník, Zákon o rodině, Zákon o vlastnictví bytů…) za účelem odstranění zbytečných a nepříjemných paralelismů a přizpůsobení českého právního řádu právnímu trendu Evropské unie, a jiným právním řádům. Mezi nejvýznamnější přínosy rekodifikaci v oblasti českého civilistiky řadíme:

Věcná práva:

  • je zavedena širší definice právního pojmu „věc“, který se vzdaluje od konceptu, kdy byla věc pojímána pouze v materiálním smyslu, ve prospěch toho, že je věc pojímána v materiálním i imateriálním smyslu (například práva);
  • zavedení „práva stavby“ a zavedení zásady, podle níž je stavba součástí pozemku, což je opakem zásady současné;
  • opuštění hlavní zásady římského práva „nemo plus iuris in alium trasferre potest, quam ipse habet“ a tím zavedení zásady nabytí vlastnického práva od nevlastníka. V současném znění Občanského zákoníku se tato možnost připouští pouze v případě nabytí vlastnického práva od neoprávněného dědice;
  • je změněn okamžik nabývání movitých věcí, který nastupuje v momentu podpisu kupní smlouvy a nikoli jejich předáním jako je tomu dnes, zůstává ale nezměněno nabývání nemovitostí, které se bude i nadále dít zápisem do katastru nemovitostí;
  • zavedení institutu „trust“, který bude koncipován jakožto „správa jmění třetích osob“ s rozdělením na správu „jednoduchou“ a správu „kompletní“.

Závazkové právo:

  • největší novinkou v tomto smyslu je sjednocení závazkové práva dnes uvedeného jak v občanském právu, tak v obchodním právu do jediného zákoníku (pouze do občanského zákoníku);
  • vložení pojistné smlouvy, dnes obsažené v zákoně č. 37/2004 Sb., a pracovní smlouvy, dnes obsažené v Zákoníku práce, do Občanského zákoníku;
  • celá část Občanského zákoníku, věnovaná závazkům, bude vedena zásadou „vůle smluvních stran“ namísto zásadou „formálnosti právních úkonů“, například nedostatek „písemné formy“ u některých právních úkonů nezpůsobí neplatnost s tím, že vůle smluvních stran byla uzavřít právě takový právní úkon;
  • posílení práva „slabší“ smluvní strany, například v případě kupní smlouvy a smlouvy o dílo budou definována práva kupujícího a objednatele z vad věci, která je předmětem kupní smlouvy nebo smlouvy o dílo;
  • změna smlouvy o pronájmu bytu (domu a bytu), s posílením práv vlastníka zavedením zásady částečného ročního nárůstu nájemného a zrušením práva na náhradní bydlení v případě výpovědi ze strany vlastníka, bude zavedena možnost výpovědi s okamžitým účinkem v případě vážného porušení smluvních povinností; také v tomto případě se bude akcentovat zásada přednosti vůle smluvních stran před formální správností nájemní smlouvy;
  • zavedení institutu „pachtu“, dnes opuštěného pravděpodobně většinou evropských právních řádů;
  • specifikace zadávací smlouvy, která je dnes upravena pouze v rámci obecné smlouvy o dílo;
  • zavedení smluvního typu „péče o zdraví“ za účelem úpravy vztahu mezi zdravotnickými zařízeními a pacientem, zavedení tohoto smluvního typu, i mimo normy evropského práva, je považováno za důležité za účelem zlepšení práv pacienta, dodnes upravených nedostatečným způsobem.

Náhrada škody:

  • obecně nový Občanský zákoník posiluje pozici „poškozeného“, ať už se jedná o škodu materiální, morální nebo na zdraví;
  • zavedení rozdělení na škodu úmyslnou a neúmyslnou s výraznější náhradou v případě škody způsobené úmyslně;
  • rozšíření odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu podnikatelské činnosti, taková změna s ohledem na současný stav je jistě krokem pozitivním, vezmeme-li v potaz, že současná právní úprava odpovídá spíše požadavkům komunistického systému, kde byl výkon podnikatelské činnosti zakázán;
  • zrušení tabulek za účelem určení výše náhrady škody způsobené na zdraví; když se hovoří o náhradě škody způsobené na zdraví a náhradě rodinným příslušníkům v případě smrti je stále obtížné určit, jaký je nejvhodnější způsob právní úpravy;
  • zavedení institutu náhrady škody v případě „ztráty radosti z dovolené“ u cestovních smluv, zavedení takového institutu ukládají evropské směrnice, užitečnost takového institutu ukáže až jeho užívání.

Dědické právo:

  • bude zaveden nový dědický titul kromě dědění ze zákona a dědění ze závěti - dědická smlouva, která bude titulem s největší právní silou, na jejímž základě se budoucí dědici jakožto smluvní strana, zavážou například k plnění určitých úkonů (úhrada určitých nákladů) spojených s předmětem dědictví; zavedení takového dědického titulu, který ostatně zaznamenaly skoro všechny členské země Evropské unie, dovolí upravit vztahy mezi dědici v případě finanční pomoci zůstaviteli před jeho smrtí;
  • zavedení zásady „náhradního dědice“ v případě smrti jednoho z uvedených dědiců;
  • bude posíleno postavení věřitelů zůstavitele tím, že bude zavedena povinnost uhradit všechny dluhy zůstavitele v případě přijetí dědictví, a toto i v případě, že výše dluhů bude vyšší než hodnota dědictví samotného, zatímco dnes je taková povinnost omezena hodnotou dědictví;
  • nově bude zaveden institut „zřeknutí se dědictví“, spočívající v uzavření smlouvy mezi zůstavitelem a dědicem formou veřejné listiny.

Rodinné právo:

  • nejdůležitější změnou v rámci rodinného práva bude ta skutečnost, že předmětná matérie již nebude předmětem úpravy samostatného právního předpisu, zákona č. 94/1963 Sb., zatímco nadále bude součástí nového Občanského zákoníku.

Zpět