Přihlášení:

Registrace

Nové pojetí institutu "péče řádného hospodáře" od roku 2014

V souladu s účinnou právní úpravou má každý povinnost jednat v právním styku poctivě. Nyní je používán pojem "péče řádného hospodáře" namísto dříve uváděné dobré víry. V článku naleznete informace, co se pod uvedenými pojmy skrývá, jaké sankce následují po jejich porušení a další. Včetně možného pojištění výkonu funkce.

Úvodem

Nová právní úprava účinná od ledna roku 2014 přináší na rozdíl od té předešlé snahu o definování pojmu péče řádného hospodáře (dříve byl výklad pojmu plně ponechán na soudním nalézání práva). Obecnou tezí, ze které je třeba při výkladu pojmu vycházet, je povinnost každého jednat v právním styku poctivě. Slovo „poctivost“ se objevuje v právním řádě nově, nicméně lze jej z velké části ztotožnit s již v dřívější úpravě používaným pojmem „dobrá víra“. Nejjednodušším výkladem pojmu poctivost je přesvědčení jednající osoby, že svým jednáním nepoškozuje práva jiné osoby. My se v následujícím textu budeme zaobírat zejména pojetím výslovně uváděné péče řádného hospodáře v zákoně o obchodních korporacích (zákon č. 90/2012 Sb.) pro členy jakýchkoliv volených orgánů korporace (členové představenstev, jednatelé, členové dozorčích rad…). Občanský zákoník stanoví, že každý, kdo přijme funkci člena voleného orgánu, je povinen vykonávat tuto funkci s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí.

Prameny nové úpravy

Významná rekodifikace soukromého práva v českém právním řádu s účinností od začátku roku 2014 byla již mnohokrát uvedena, a nejinak tomu musí být i v souvislosti s pojetím institutu „péče řádného hospodáře“. Samotný pojem lze vymezit jak v užším, tak v širším smyslu, o čemž bude dále řeč. V první řadě je však třeba uvést, že se při výkladu a vymezení péče řádného hospodáře budeme opírat jak o zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak o zákon č. 90/2012, zákon o obchodních korporacích. V účinném občanském zákoníku nalezneme zejména teoretická východiska celého institutu, zatímco v zákonu o obchodních korporacích lze dohledat podrobnější a přesnější vymezení péče řádného hospodáře, a to konkrétně v § 51 až § 53.

Teoretická východiska plynoucí z občanského zákoníku

Občanský zákoník pracuje s předpokladem rozumu průměrného člověka u každé svéprávné osoby, který dle výkladu můžeme chápat jako tzv. selský rozum. Právě selský rozum svéprávným osobám umožňuje jednání s běžnou péčí a opatrností. Zároveň tak každý může od takových osob „selsky rozumné chování“ očekávat. Druhou premisou, na které je institut z teoretického hlediska postaven, je předpoklad, že ten, kdo jednal v právním vztahu určitým způsobem, tak jednal poctivě a v dobré víře. Samotná poctivost a dobrá víra (často označovaná pod latinským „bona fides“ s kořeny v římském právu) je samozřejmě širokým a do značné míry neurčitým pojmem, který poskytuje široký výklad a vychází z principu co možná nejvyšší autonomie vůle. Vyšší nároky jsou v tomto ohledu kladeny na osoby vystupující v rámci práva v pozici profesionálů, tedy zejména podnikatelů. Pravidlo se nicméně nově týká také osob, které odbornost předstírají, což slouží zejména k ochraně třetích stran.  

Výkon funkce v souladu s péčí řádného hospodáře

Výkonem funkce v souladu s principem péče řádného hospodáře se rozumí výkon s nezbytnou loajalitou, pečlivostí, ale také s potřebnými znalostmi. K takovému výkonu funkce se zavazuje každý, kdo přijme funkci člena voleného orgánu právnické osoby, a to i v případě, že by takový výkon nebyl právně relevantní avšak ovlivňoval by třetí, nezávislé, osoby. Výše zmíněná povinnost je v zákoně o obchodních korporacích přímo spojena také s pravidlem podnikatelského úsudku. Dle právní úpravy pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobrém víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; což neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou. Institut péče řádného hospodáře se užije pouze v případech, kdy dochází k podnikatelskému rozhodování (které však samo o sobě není přesně definováno a zřejmě bude posuzováno vždy pro konkrétní případ ad hoc soudem)

Pokud bychom se tak pokusili vydestilovat z právní úpravy základní pojmové atributy péče řádného hospodáře, byly by jimi:

  • pečlivost
  • podnikatelské rozhodování
  • dobrá víra
  • potřebné znalosti
  • rozumný předpoklad a informované jednání
  • nezbytná loajalita
  • jednání v obhajitelném zájmu obchodní korporace

V § 52 Zákona o obchodních korporacích je doslovně uvedeno, že při posouzení, zda člen orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, se vždy přihlédne k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace. V této definici můžeme vysledovat porovnání s jednáním jiných osob v obdobném postavení, aniž by byla vyžadována péče nadstandardní. Péčí nadstandardní v tomto případě máme na mysli nadstavbu péče rozumné. Zákon se tedy snaží o vytvoření jakési laťky, kterou považuje za standardní péči, a vůči které může ex-post porovnat konkrétní jednání. Vždy tedy je a bude třeba vycházet z předpokladatelného standardu, který může být modifikován konkrétními okolnostmi celé situace.

V druhém odstavci výše zmíněného paragrafu zákonodárce vymezuje přenos důkazního břemene, který vychází zejména z německé právní úpravy. Je-li v řízení posuzováno, zda člen orgánu obchodní korporace jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno tento člen, ledaže soud rozhodne, že to po něm nelze spravedlivě požadovat. Zákonodárce si byl vědom, že potřebné doklady a informace k prokázání porušení či neporušení péče řádného hospodáře má mnohdy k dispozici právě člen orgánu, který má z titulu své funkce přístup i k dokladům a informacím, které mu umožňují prokázat nesplnění podmínek jeho povinnosti újmu nahradit. Naopak osoba, která uplatní vůči členu orgánu náhradu újmy způsobené společnosti (tou může být například akcionář), nemá povětšinou k dispozici patřičné dokumenty, doklady a informace. Avšak úprava počítá i se situací opačnou, kdy nelze po členu orgánu spravedlivě požadovat, aby nesl zmíněné důkazní břemeno. Taková situace nastane kupříkladu za situace, kdy člen orgánu přestal funkci vykonávat a prokazatelně nemá k potřebným dokumentům a informacím přístup. O tom, zda taková situace v daném konkrétním případě nastala, musí vždy rozhodnout soud. V současné době ještě neexistuje v českém právním řádu dostatečné penzum judikatury, na základě které bychom mohli dovozovat množství případů, ve kterých soud rozhodne pro přenesení důkazního břemene.

Porušení péče řádného hospodáře

Porušení péče řádného hospodáře je upraveno v § 53 zákona o obchodních korporacích, který poměrně rozsáhle odpovídá na otázky, jak bude vypořádána případná újma v případě rozhodnutí soudu o porušení povinnosti jednat v souladu s péčí řádného hospodáře. Osoba, která porušila povinnost péče řádného hospodáře, je povinna vydat obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala, je-li to možné. Mnohdy však může nastat situace, kdy vydání porušením získaného prospěchu již není možné, přičemž v takových případech povinná osoba nahradí prospěch obchodní korporaci v penězích. Přednost je tedy zákonodárcem dána vydání prospěchu před jeho náhradou v penězích, což odpovídá pojetí úhrady vzniklé škody podle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku. Podle zmíněného ustanovení se škoda, obecně pojatá, nahrazuje uvedením do předešlého stavu (často uváděno jako „restitutio in integrum“). Není-li to však možné či žádá-li to poškozený, škoda musí být uhrazena v penězích.

Samotným vydáním prospěchu však ve velkém množství případů nemusí dojít k sanaci veškeré újmy, která vznikla v důsledku porušení péče řádného hospodáře. V takových situacích povinný vypořádá přesahující újmu v souladu s § 2894 občanského zákoníku o náhradě majetkové a nemajetkové újmy. Náhrady vzniklé újmy se mohou domáhat vůči členovi orgánu jak samotné statutární či kontrolní orgány, tak i akcionáři (společníci), a to prostřednictvím konkrétní akcionářské žaloby označované jako „actio pro socio“. Vznikla-li škoda činností více členů orgánu, podílejí se na její náhradě společně a nerozdílně (tzn. věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoliv ze spoludlužníků), pokud však soud nerozhodne o důvodech zvláštního zřetele hodné, na základě kterých by se náhrada škody dělila na základě účasti škůdců na celkovém škodlivém následku (nelze-li účast přesně procentuálně vymezit, postupuje se na základě principu pravděpodobnosti). Komentář k zákonu o obchodních korporacích k této situaci však dodává, že takto nelze rozhodnout, pokud se některý škůdce vědomě účastnil na způsobení škody jiným škůdcem nebo je podněcoval či podporoval nebo pokud lze připsat celou škodu každému škůdci, byť jednali nezávisle, nebo má-li škůdce hradit škodu způsobenou pomocníkem a vznikla-li povinnost k náhradě také pomocníkovi. V případech, kdy člen orgánu nenahradí obchodní korporaci újmu, kterou jí způsobil porušením povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce, ačkoliv byl povinen ji nahradit, ručí jejím věřitelům za její dluhy v rozsahu, v jakém újmu nenahradil, pokud se věřitel plnění na obchodní korporaci nemůže domoci. Pokud člen voleného orgánu nenahradí způsobenou škodu právnické osobě, pak v tomto rozsahu ručí věřiteli právnické osoby také za její dluhy.

Náhrada újmy smlouvou o vypořádání

Možností vypořádání újmy je taktéž uzavření smlouvy s povinnou osobou. Vznikla-li tedy porušením péče řádného hospodáře obchodní korporaci újma, může jí obchodní korporace vypořádat podle smlouvy uzavřené s povinnou osobou, přičemž pro účinnost smlouvy se vyžaduje souhlas nejvyššího orgánu obchodní korporace přijatý alespoň dvoutřetinovou většinou hlasů všech společníků. V případě, kdy by však soud prohlásil usnesení nejvyššího orgánu obchodní korporace schvalující smlouvu o vypořádání újmy za neplatné, hledí se na ni jako na neplatnou. Zákonodárce však zároveň připustil běh nové promlčecí lhůty pro možnost domáhat se újmy jinou cestou. Samotné řešení prostřednictvím smlouvy o vypořádání újmy je však relativně složitou právní záležitostí, se kterou Vám naše advokátní kancelář ráda v konkrétním případě poradí.  

Pár poznámek k souvislosti nového pojetí institutu péče řádného hospodáře k odpovědnosti jednatelů

V souladu s výše uvedeným je více než zřejmé, že ten, kdo se stane jednatelem, na sebe bere odpovědnost jednání a vykonávání funkce s péčí řádného hospodáře. Jednatel tedy musí být vůči společnosti loajální, vykonávat jí poctivě a musí disponovat potřebnými znalostmi k jejímu výkonu. Je-li jednatel při ztrátě (újmě) společnosti zažalován, nese ve většině případů sám důkazní břemeno a musí prokázat opak (soud však může břemeno otočit, nelze-li po jednateli dokazování spravedlivě požadovat).

Insolvenční správce může v případě insolvence na návrh jiné osoby než dlužníka vyzvat jednatele k vydání veškerého prospěchu získaného ze smlouvy o výkonu funkce, ale také dalšího prospěchu, který díky společnosti nabyl. Je zde však stanoveno maximální období dvou let zpět před právní mocí rozhodnutí o úpadku, a zároveň je nezbytnou podmínkou, že jednatel vědět či vědět mohl o hrozícím úpadku, avšak v rozporu s popisovanou zásadou nic nečinil (spadá sem tedy také omisivní jednání). V takových případech soud může rozhodnout o ručení jednatele svým vlastním majetkem za splnění povinností společnosti s ručením omezeným (opět bylo-li rozhodnuto, že je společnost v úpadku). Právní úprava tak slouží k větší ochraně věřitelů před jednáním označovaným jako wrongful trading.

Pojištění odpovědnosti za škodu členů statutárních orgánů

V současné době existuje pojištění odpovědnosti za škodu členů statutárních orgánů (D&O), které reaguje na vystavení členů statutárních orgánů daleko větší odpovědnosti, než jaké byli vystaveni na základě pracovněprávní legislativy. Předmětné pojištění je jedinou účinnou ochranou před následky vznesení žaloby, neboť odpovědnost není možno jiným způsobem smluvně omezit, případně se jí zbavit. Pojištění odpovědnosti za škodu je určeno nejen pro členy představenstva, jednatele a dozorčí radu, ale také pro prokuristy, manažery s rozšířenou odpovědností a případně další fakultativní orgány. Pojištění je pojato velmi široce a vztahuje se například na náklady na šetření, náklady právního zastupování, náklady na úhradu oprávněného nároku finanční škody, ale také působí retroaktivně a kryje tak náklady vzniklé porušením povinností před počátkem pojištění. Dále jej lze vztáhnout na krytí dodatečných období a dceřiných společností. Případný vznik škody způsobený konáním členů statutárních orgánů je tak pokryt (např. škody v oblasti uzavírání smluv, investiční rozhodnutí, majetkové úkony, vedení účetnictví atp.).

Závěrem

Závěrem lze tedy shrnout, že způsobí-li jednající osoba, která byla povinna jednat s péčí řádného hospodáře, korporaci, jejíhož orgánu je členem, jakoukoliv újmu či jiný negativní následek, neměla by za to být žádným způsobem postihována, pokud v daném případě skutečně s péčí řádného hospodáře jednala. S péčí řádného hospodáře bezpochyby jedná osoba, které při jednání dodrží veškeré výše v bodech zmíněné atributy. S ohledem na § 52 se navíc má jednání dotyčné osoby vždy posuzovat s přihlédnutím k péči, jakou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, pokud by byla v obdobném postavení. Péči řádného hospodáře může být v souladu s komentáři podřízeno i omisivní jednání člena orgánu korporace (tedy takové jednání, kdy osoba nejedná či nejedná v dostatečné míře a dostatečným způsobem). Péče řádného hospodáře spočívá, především s ohledem na dosavadní závěry Nejvyššího soudu, na obstarání dostatku informací pro učinění kvalifikovaného rozhodnutí.

Hlavním významem institutu péče řádného hospodáře je ve výsledku zejména povinnost vrátit získaný prospěch, případně náhrada způsobené újmy. Nové pojetí institutu péče řádného hospodáře lze označit za vítanou změnu, kterou mnohdy ocení i samotní členové orgánů obchodních korporací, neboť vymezuje relativně jasné hranice přípustného jednání v rámci výkonu funkce, což ve výsledku snad přispěje ke stabilitě a předvídatelnosti právních vztahů v České republice. Novou právní úpravu jistě velmi ocení i soudní znalci, o jejichž znalecké posudky soudy opírají rozhodnutí, zda daná osoba jednala s péčí řádného hospodáře. Jednatelům lze závěrem doporučit preventivní sbírání dokumentů o vlastním jednání s péčí řádného hospodáře a o vlastní loajalitě (např. zápisy z jednání atp.).


Článek pro Vás připravil: Marek Dvořák

11/2014

Zpět