Přihlášení:

Registrace

„Evropské smluvní právo“

Není to tak dávno, co Evropská komise navrhla vypracování evropského smluvního práva. Návrh byl oficiálně uveden prostřednictvím „zelené knihy“ představené v červenci 2010.

Účelem návrhu bylo vytvořit skutečnou a jednotnou legislativu v oblasti smluvních vztahů pro celou EU a zlepšit tak jednak právní jistotu, jednak efektivitu obchodních vztahů na území Evropské unie. Tato potřeba se ukázala naléhavou, neboť společnosti, podnikatelé a spotřebitelé uzavírají stále častěji dohody s protistranou usazenou či vykonávající činnost v jiném státě. V takových případech logicky nezřídka docházelo k tomu, že smluvní strany, často od sebe vzdálené a s jinou právní kulturou, měly pochybnosti o tom, které právo je rozhodné pro jejich vzájemné vztahy, samotné uzavření smlouvy, jaké jsou účinky smlouvy, povinnosti z ní vyplývající, jak mají být vykládána jednotlivá ustanovení atd. Komisí zamýšlené nástroje k realizaci tohoto cíle se liší podle toho, zda se užije nařízení (velmi invazivní vzhledem k faktu, že se jedná o nástroj, jež nepotřebuje ke své aplikovatelnosti vnitrostátní akt, a nahradil by tedy přímo úpravu jednotlivých členských států), či směrnic, doporučení nebo odborných stanovisek, jež by naopak vedly k vytvoření společných vnitrostátních norem a/nebo společných smluvních vzorů. Komise navíc hovořila přímo o vytvoření skutečného evropského smluvního zákoníku. Nová úprava by však neměla zasahovat do celého vnitrostátního systému smluvních vztahů členských států, ale jen do oblasti tzv. smluv „business to consumer“ a/nebo“ business to business“. Přestože se jedná o komplexní a ambiciózní projekt, je třeba upřesnit, že se nejedná o pouhý návrh bez budoucnosti, neboť Komise má do konce roku 2011 navrhnout, jakou podobu bude budoucí evropské smluvní právo mít. Závěrem je bez ohledu na vlastní realizaci evropského smluvního práva vhodné upozornit na to, jak již EU do smluvní oblasti zasáhla. Praktickým příkladem je nařízení (ES) 593/2008, známé též jako „Řím I“ – jež je aktuálně platnou komunitární úpravou rozhodného práva pro oblast smluvních závazkových vztahů za předpokladu, že mají mezinárodní prvek, tedy obecně v případě, kdy je potenciálně aplikovatelné právo více států na stejnou konkrétní smlouvu, čímž vzniká situace klasifikovatelná jako tzv. „kolize právních norem“.

Zpět